Na prvního máje jsme dřív jezdili na výstup na Špičák. Teď už to naše kámošky z Jizerek oficiálně nepořádají, a taky by mě panička musela hodně nosit, tak jsme radši udělali výstup na Skalku. To není tak hrozný, když se na hřeben dostaneme autem. Procházka po lese tak moc do kopce není. Až na jeden úsek. Ale to zvládáme jako nic. Kolem všechno kvetlo, jaro vonělo a já jsem se tak těšil na buřta, že jsem hodně velkej kus cválal a panička ze mě měla radost.
O týden později jsme pak ještě spolu jeli do Loučně. Tam to znám, párkrát jsme tam v místní hospodě měli základnu, když jsem jezdil na lovecké soutěže. Ale tentokrát panička našla takovou pěknou trasu lesem, kde skoro nikdo nechodil. Potom jsme šli do tý hospody, kterou známe, a dali jsme si tam rajskou. Já měl maso bez rajský a bez knedlíků a panička ten zbytek. Vypadá to, že začíná sezóna výletů. To se mi líbí. Potřebujem trochu na vzduch, to říká i panička. V dubnu jsme totiž začali spolu chodit do práce a museli jsme tam jít každej den. To byla docela dřina, navíc všechno nový, no, znáte to. Teď už ale budem zase napůl pracovat doma a taky už jsme si trochu zvykli na nový režim. Takže dobrý.
