Ke konci listopadu a minulou sobotu jsme byli na honech na Boru. Na listopadovém honu jsem se potkal se starou kámoškou borderteriérkou Kipou. Tak jsme pokecali a pak jsme šli lovit. Kromě nás tam byl ještě Brok a taky nové holky – dvě fenky polského honiče a jedna kopovka, se kterými přijel jeden host. No prostě holek spousta, paráda. Všechny leče jsme proběhli poctivě, nějaká prasátka se objevila, ale ulovili jsme nakonec jen jednoho lišáka. V poslední leči jsme s Kipou hledali postřelené prase, ale nepovedlo se nám to, asi odešlo moc daleko. Já jsem ho hledal dlouho a přišel jsem pozdě, panička už mě taky hledala, ale všechno dobře dopadlo.
Doma jsem se pak dozvěděl, že v ten samý den můj kámoš Brony bojoval o život. Napadnul ho pitomej belgickej ovčák ještě pitomější majitelky. Potrhal mu kůži na krku, kousnul i naší kámošku Janu, oba měli šok a Brony se teď léčí. Poslal jsem mu s paničkou nějaký pamlsky a vitamíny, po kterých se takový zranění líp léčí (říkala to panička). Ale jsem rád, že to Brony přežil, každej den jsme mu s paničkou drželi tlapky a palce.
Pak jsme byli na Boru minulou sobotu. Přijel tam můj trenér Viktor, ke kterýmu jsem jezdil na lovecký výcvik. Byl s ním i foxteriér Bany, kterej mě jako puberťáka učil hlásit na prase. Viktor měl velkou smečku, takže jsme s Brokem měli pěknou posilu. V lese hodně fičelo, byla to skoro vichřice, taky sněžilo a pršelo. Ale my jsme si toho nevšímali a pracovali jako diví. Prasátek jsme prohnali docela hodně, ulovila se dvě. Na chatě pak byla poslední leč s tombolou a moc dobrým jídlem, snědl jsem i tři knedlíky, který někomu zbyly na talíři (houskový, bramborový nejím, ty jsem nenápadně olízal a vyhodil z talíře na zem, ale panička na to stejně přišla). Takže jsem se měl dobře.