Upytlačený srnec

V neděli jsem byl na honu ve Studeněvsi. Všichni psi jsme měli významný den. Já jsem našel srnce chyceného v pasti, křepelák Archie byl zatčenej městskou policií a ohařka Scarlett se vyznamenala tím, že dohledala beznadějně ztraceného kohouta. 

Lovili jsme blízko Slaného v houštinách. Hned v první leči jsem měl svou slavnou chvíli já, protože jsem hlásil srnce, který sice byl živý, ale nikam neutíkal a to mi bylo divné. Tak trochu jsem si myslel, že jsem ho zadržel sám, jenže pak se ukázalo, že ho drží drát. Někdo do houští nastražil na srnčí pěšinku drátěné oko a do něj se ten srnec chytil. Měl strženou kůži na zadních bězích a byl moc slabý, ani nevstával, když jsem na něj dorážel, takže jsme jeho trápení ukončili. Měl jsem z toho oči navrch hlavy a chvíli jsem lítal po stopách jako blázen, až mě panička pěkně sprdla. No ale nakonec mě i pochválila, že jsem pomohl ukončit to trápení. Takovýhle trápení dělá zvěři člověk, co se jmenuje pytlák. Je to zloděj a ještě k tomu bezcitnej mizera a sám by si měl vyzkoušet, jaký to je bejt v lese chycenej za nohy do drátů.

V další leči jsme potkali prasata, ale podařilo se jim utéct. Archie se vydal za nima, ale protože to tam moc neznal, tak se nějak spletl a šel do města. To jsme ale nevěděli, a tak jsme se o něj chvíli všichni báli a o přestávce ho jel jeho pán s kamarádem hledat. Zavolali taky na policii a ukázalo se, že už tam Archie čeká. Poslední leč ještě stihnul. Ve třetí leči zabodovala ohařka Scarlett, protože sama hledala ztraceného kohouta i poté, co už to všichni vzdali, našla ho a donesla pěknou dálku svýmu vůdci. Byla od všech pochválená a já jsem jí za to nabídnul pár svejch domácích játrovejch sušenek.

Na výřadu byl srnec a tři kohouti, o kterých se rozhodlo, že je dostanou vůdci psů, což při těch všech příhodách bylo podle mě naprosto spravedlivý. Pak jsme měli ještě posezení, kde se ukázalo, že mám s sebou docela dobrou sváču z masa a mrkve a navíc jsem dostal i něco z tý večeře. Pak už jsem byl děsně utahanej a byl jsem rád, že už jedeme domů, protože těch zážitků bylo na jeden den fakt hodně.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *