Loni jsem nemohl jet obhajovat své vítězství na dogtreku Kralupská ťapka z roku 2017, protože jsem měl ten úraz kvůli kočce. Tak jsme na Ťapku vyrazili až letos 7. září a pozvali jsme taky naše lovecké kamarády Akiho a Dina s páníčky Líbou a Jirkou.
Počasí bylo zamračené, ale pršelo jen chvilku. Šli jsme podle řeky do Veltrus a museli jsme plnit úkoly, jak my pejsci, tak lidi. My pejsci jsme například probíhali tunel, hledali pamlsky, hledali v temném sklepení tašku s masem (to byla hračka :-)), předváděli jsme klidné odložení i za rušivých vlivů, jako je míček a podobně, a museli jsme si nechat zavázat tlapku (jó to jsem si nacvičil o Vánocích, když jsem měl odřené tlapky o sníh) a taky jsme přeskakovali překážky a museli jsme se nechat odvézt v kolečku nebo kočárku. Jel jsem v kočárku, ale dvakrát nadšenej jsem nebyl. Jó a nesmím zapomenout na piškotovou stezku – když jsem viděl, jak všichni o sto šest žerou, nedalo mi to a přivolání jsem sice splnil, ale pomalu a stihl jsem sníst nejmíň 8 piškotů a dostal jsem jen půlku bodů. Jedinej Dino nesnědl nic, možná jedinej z celý Ťapky. Přitom žebrá úplně jako já. Asi chtěl nahnat body. Páníčci házeli míčkama, kroužkama na tyčky, natahovali vlastní silou gumový lano, měli test paměti a různý vědomostní testy.
Cesta vedla do Veltruského parku, k zámku, kde jsem byl v létě na procházce, a pak zase podél řeky do Kralup na statek Strachov. Tam jsme pak jedli všelijaké dobré věci a čekali na diplomy. Nakonec se ukázalo, že naše výprava je hrozně moc úspěšná: já jsem získal s paničkou 4. místo (kdybych nežral ty piškoty a panička nepokazila nějaké ty hody míčkama, mohla být možná i medaile?), Dino s Jirkou byli 5. a Acor s Líbou 11. z celkem asi 30 dvojic.
