Když to teda se mnou začlo vypadat dobře, panička řekla, že to vyzkoušíme a půjdeme v neděli na hon. Abychom to nepřehnali s tím pohybem, když jsem se uzdravil teprve 6. listopadu, to znamená před pěti dny, tak mě vzala na dlouhou šňůru na postroj, co mám z děčínské firmy Zero DC. Je to dobrej postroj, už ho mám rád. I tak jsem byl strašně šťastnej. já myslel, že už nikdy na žádnej hon nebudu moct, když mě pořád bolelo za tím krkem. Nakonec jsme ráno stáli na nástupu ve Studeněvsi, kolem všichni kamarádi, panička troubila a pak jsme šli na bažanty a prasátka. Vyháněl jsem bažanty z biopásů a trávy a bylo jich docela dost. O přestávku nechyběly buřtíky a byla legrace. Byli tam ještě ohařka a dva ridgebackové. Ulovili jsme 14 kohoutů a jednoho zajíce. Pak jsme ještě jeli do vinárny na poslední leč a tak jsem dostal kousek sekaný. Byl to můj nejlepší den za posledního půl roku!
Zkouška uzdravení: jdeme na hon!
