Zkoušky se konaly za pravého podzimního dne při mlhavém, deštivém a studeném počasí. Krátce před osmou jsme i s páníčkem Jirkou dorazili na sraz, který byl v myslivecké chatě v Břemištích v Běhařově. Odkud jsme se po rozdělení do dvou skupin malých plemen (po sedmi pejscích) a jedné skupiny ohařů vydali do honitby. Díky dostatečnému množství srnčí zvěře prohánějící se po polích, kam vyrazila naše skupina, mohli pejsci ukázat, jak si vedou při sledování čerstvé stopy, zda mají hlasitost na stopě a jestli se také dokážou včas vrátit ke svému vůdci.
Některé vůdkyně se na bahnitém poli pěkně proběhly, jeden z jezevčíků dokonce limit bohužel nestihl. Andík se naštěstí na píšťalku ze stopy po chvíli vrátil a choval se jako vzorný pes (alespoň že na zkouškách!). Stopu vůdce předvedl jako frajer nejrychlejším tempem ze všech i s tím, že jsem šla schovat jen já a páníček zůstal s rozhodčími. Jelikož jsme ale stopu vůdce takto trénovali, tak mu to nepřišlo divné, a tato disciplína ho baví. Chování při výstřelu bylo také bezproblémové, a protože už byl utahaný a neměl energii na nějaké stávkování, šel pěkně i na řemeni. Tím si celkově vysloužil samé známky 4 a získal tak při zkouškách vloh plný počet bodů. Ze tří takto ohodnocených psů malých plemen byl nejmladší, takže dostal diplom jako první coby vítěz z malých plemen (celkové vítězství zkoušek patřilo samozřejmě nejlepšímu ze skupiny ohařů). Slovní hodnocení Andyho od rozhodčích, uvedené v soudcovské tabulce, nás také potěšilo: „výborný vlohový pes, sportovní“.
Závěrečné posezení ve vyhřáté chatě bylo příjemné, vyměnili jsme si zabahněné oblečení a boty za suché a počkali ve společnosti spolužačky z loveckého výcviku Martiny a jejího tollera Curlyho z Kotárských luk na vyhlášení výsledků. Zkoušky vloh byly dobře připraveny, vládla při nich přátelská atmosféra a pořadatelé i rozhodčí byli milí a komunikativní. Rádi se na nějakou akci OMS Klatovy zase v budoucnu vypravíme.
Andík glosuje: Za těma srnkama bych se proběhl i víc, ale v tom bahně se mi nechtělo. Viděl jsem, že paničce před těma všema lidma ňák moc záleží na tom, abych poslouchal, tak jsem jí chtěl udělat radost. Takový akce by měly bejt častějš, protože jsem na závěr dostal klobásu a ještě jsme jeli na návštěvu k páníčkovým rodičům do Otěšic, kde jsem foxteriérce Pamele vyjedl mističku i kastrůlek a nikdo mi nevynadal a ještě se tam se mnou chlubili, jakej jsem šikovnej.