Kralupská ťapka: opět 4. místo!

Na sobotním psím pochodu Kralupská ťapka jsme s paničkou stejně jako loni obsadili čtvrté místo. To je prý paráda, ze 41 účastníků. Prý je za to nějaká bramborová medaile, ale tu jsem nedostal (ani jsem o ni nestál). Dostal jsem tašky s dobrotama a maso z guláše. Byli s náma i moji kámoši Acor a Dino s Líbou a Jirkou. Moc jsme si celý výlet užili, i když teda ze začátku bylo strašné teplo a museli jsme vyjít kopec Hostibejk. Ale já jsem se šprajcnul, že je to moc schodů, a nechal jsem se vynést. Paničku mám takhle vycvičenou, takže poslechla na první povel. Ten povel vypadal asi takhle: Sednu si před schody a významně se dívám, tak jako přísně a důrazně. Panička se ke mně vrátí a já se trochu vztyčím na zadní, aby pochopila, že se chci nést. Pak už mě čapne a nesu se. Jak vidíte, nic složitýho, to každej člověk dost rychle pochopí. 

Cestou jsme měli na každém stanovišti úkoly, psi jeden a lidi jeden, celkem bylo deset stanovišť. Po cestě 4 a v cíli na cvičáku 6. Nacvičil jsem novej trik. Nechám si položit na nos piškot a nehýbu se. Napočítá se do deseti a já se furt nehýbu, i když disciplína už končí. Vyplatí se to, protože tím nadchnu i rozhodčí a dostanu nejen ten piškot, ale ještě další dva z pytlíku. Zábavný bylo taky prolézat agility tunel, zvlášť když nazpátek ho pak prolézali páníčci. To jsme se nasmáli. Trvá jim to asi tak milionkrát dýl než nám! Kromě toho jsem taky předvedl SLV neboli sedni-lehni-vstaň, potom válení sudů neboli Kutululu a aport jedlé tyčinky z kůže, kterou jsem pak směl sežrat (a ještě jednu jsem si pak na nástupu ukradl z tašky vedle stojících minipsů jménem ruský toy). Pak bylo taky vodění na řemeni slalomem mezi kužely, kdy páníčci nesli lžičku s míčkem, chození v ponožkách navlečených na všechny tlapky a psí hlavolam. Byl trochu jinej, než mám doma, ale víc než půlku jsem toho vyluštil (a sežral). Jó a taky jsem posunoval malým bagrem, takovou hračkou, kterou jsem táhnul za sebou, a musel jsem jet po dráze vyznačené prknem a zastavit na přesném bodu, všechno podle navigace od paničky. Všude jsem nasbíral spoustu bodů a panička taky nějakými přispěla, takže z toho bylo to 4. místo.

Polabská stezka 2019

V sobotu jsme zase měli akci s Dinem a Akim – šli jsme na psí pochod Polabská stezka. Začínalo se v Lysé nad Labem. Tam už jsem byl dvakrát na takový velký myslivecký výstavě. Teď jsme ale jeli na místní cvičák. Šli jsme trasu 10 km a tentokrát jsme nezávodili, ale naplánovali jsme si to jako vycházku. Tak jsme šli za město do polí a nikde jsme se nesměli vyválet v loužích, i když bylo vedro. Prý jsou louže na polích nebezpečné, protože je všude plno chemie. To za mejch maldejch let nebejvalo. Pak jsme ale došli kolem takovýho statku, kde se pásli puntíkovaný a jiný koně, k lesíku. Na lesní cestě byla velikánská louže a i když tam projelo auto a byla kalná, panička mi dovolila si tam lehnout. To bylo žůžo! To už jsme ale byli skoro v půlce trasy. Kolem vlakové zastávky Dvorce jsme pak šli zase zpátky do Lysé. Úkoly měli na cestě jenom páníčci, museli si zapamatovat všelijaké informace na důkaz, že jsme ušli celou trasu. Poslední zastávku jsme udělali u kapličky sv. Huberta, kde jsme si měli zapamatovat, čí je to kaplička. To bylo pro nás lehký, když jsme myslivci!

Na cvičák jsme dorazili před dvanáctou, a tak jsme měli dost času na párky v rohlíku, krkovici, palačinky, polívku, granule a tak. Palačinky a polívku jsem neměl. Poflakovali jsme se tam asi do tří, proběhli jsme si párkrát agility tunely, to mě baví, a mezitím se konalo i vyhlášení. Byli jsme překvapený, jak jsme se pěkně umístili (teda spíš že nejsme poslední :-)), když jsme vůbec nezávodili a šli pomalu (někteří i běželi). Byl jsem 41. ze 49. a Dino s Acorem hned za mnou, protože jsme přišli společně. Když už jsme ochutnali všechno, co šlo, tak jsme jeli domů.

V neděli jsem byl ještě na výletě na Skalce, kde jsem za svoje sportovní výkony poslední doby dostal opečenýho buřtíka.

4. místo na Kralupské ťapce

Loni jsem nemohl jet obhajovat své vítězství na dogtreku Kralupská ťapka z roku 2017, protože jsem měl ten úraz kvůli kočce. Tak jsme na Ťapku vyrazili až letos 7. září a pozvali jsme taky naše lovecké kamarády Akiho a Dina s páníčky Líbou a Jirkou.

Počasí bylo zamračené, ale pršelo jen chvilku. Šli jsme podle řeky do Veltrus a museli jsme plnit úkoly, jak my pejsci, tak lidi. My pejsci jsme například probíhali tunel, hledali pamlsky, hledali v temném sklepení tašku s masem (to byla hračka :-)), předváděli jsme klidné odložení i za rušivých vlivů, jako je míček a podobně, a museli jsme si nechat zavázat tlapku (jó to jsem si nacvičil o Vánocích, když jsem měl odřené tlapky o sníh) a taky jsme přeskakovali překážky a museli jsme se nechat odvézt v kolečku nebo kočárku. Jel jsem v kočárku, ale dvakrát nadšenej jsem nebyl. Jó a nesmím zapomenout na piškotovou stezku – když jsem viděl, jak všichni o sto šest žerou, nedalo mi to a přivolání jsem sice splnil, ale pomalu a stihl jsem sníst nejmíň 8 piškotů a dostal jsem jen půlku bodů. Jedinej Dino nesnědl nic, možná jedinej z celý Ťapky. Přitom žebrá úplně jako já. Asi chtěl nahnat body. Páníčci házeli míčkama, kroužkama na tyčky, natahovali vlastní silou gumový lano, měli test paměti a různý vědomostní testy.

Cesta vedla do Veltruského parku, k zámku, kde jsem byl v létě na procházce, a pak zase podél řeky do Kralup na statek Strachov. Tam jsme pak jedli všelijaké dobré věci a čekali na diplomy. Nakonec se ukázalo, že naše výprava je hrozně moc úspěšná: já jsem získal s paničkou 4. místo (kdybych nežral ty piškoty a panička nepokazila nějaké ty hody míčkama, mohla být možná i medaile?), Dino s Jirkou byli 5. a Acor s Líbou 11. z celkem asi 30 dvojic.