pochod se psem – Andy ze Záhořských luk

Kralupská ťapka: opět 4. místo!

Na sobotním psím pochodu Kralupská ťapka jsme s paničkou stejně jako loni obsadili čtvrté místo. To je prý paráda, ze 41 účastníků. Prý je za to nějaká bramborová medaile, ale tu jsem nedostal (ani jsem o ni nestál). Dostal jsem tašky s dobrotama a maso z guláše. Byli s náma i moji kámoši Acor a Dino s Líbou a Jirkou. Moc jsme si celý výlet užili, i když teda ze začátku bylo strašné teplo a museli jsme vyjít kopec Hostibejk. Ale já jsem se šprajcnul, že je to moc schodů, a nechal jsem se vynést. Paničku mám takhle vycvičenou, takže poslechla na první povel. Ten povel vypadal asi takhle: Sednu si před schody a významně se dívám, tak jako přísně a důrazně. Panička se ke mně vrátí a já se trochu vztyčím na zadní, aby pochopila, že se chci nést. Pak už mě čapne a nesu se. Jak vidíte, nic složitýho, to každej člověk dost rychle pochopí.

Cestou jsme měli na každém stanovišti úkoly, psi jeden a lidi jeden, celkem bylo deset stanovišť. Po cestě 4 a v cíli na cvičáku 6. Nacvičil jsem novej trik. Nechám si položit na nos piškot a nehýbu se. Napočítá se do deseti a já se furt nehýbu, i když disciplína už končí. Vyplatí se to, protože tím nadchnu i rozhodčí a dostanu nejen ten piškot, ale ještě další dva z pytlíku. Zábavný bylo taky prolézat agility tunel, zvlášť když nazpátek ho pak prolézali páníčci. To jsme se nasmáli. Trvá jim to asi tak milionkrát dýl než nám! Kromě toho jsem taky předvedl SLV neboli sedni-lehni-vstaň, potom válení sudů neboli Kutululu a aport jedlé tyčinky z kůže, kterou jsem pak směl sežrat (a ještě jednu jsem si pak na nástupu ukradl z tašky vedle stojících minipsů jménem ruský toy). Pak bylo taky vodění na řemeni slalomem mezi kužely, kdy páníčci nesli lžičku s míčkem, chození v ponožkách navlečených na všechny tlapky a psí hlavolam. Byl trochu jinej, než mám doma, ale víc než půlku jsem toho vyluštil (a sežral). Jó a taky jsem posunoval malým bagrem, takovou hračkou, kterou jsem táhnul za sebou, a musel jsem jet po dráze vyznačené prknem a zastavit na přesném bodu, všechno podle navigace od paničky. Všude jsem nasbíral spoustu bodů a panička taky nějakými přispěla, takže z toho bylo to 4. místo.

Polabská stezka 2019

V sobotu jsme zase měli akci s Dinem a Akim – šli jsme na psí pochod Polabská stezka. Začínalo se v Lysé nad Labem. Tam už jsem byl dvakrát na takový velký myslivecký výstavě. Teď jsme ale jeli na místní cvičák. Šli jsme trasu 10 km a tentokrát jsme nezávodili, ale naplánovali jsme si to jako vycházku. Tak jsme šli za město do polí a nikde jsme se nesměli vyválet v loužích, i když bylo vedro. Prý jsou louže na polích nebezpečné, protože je všude plno chemie. To za mejch maldejch let nebejvalo. Pak jsme ale došli kolem takovýho statku, kde se pásli puntíkovaný a jiný koně, k lesíku. Na lesní cestě byla velikánská louže a i když tam projelo auto a byla kalná, panička mi dovolila si tam lehnout. To bylo žůžo! To už jsme ale byli skoro v půlce trasy. Kolem vlakové zastávky Dvorce jsme pak šli zase zpátky do Lysé. Úkoly měli na cestě jenom páníčci, museli si zapamatovat všelijaké informace na důkaz, že jsme ušli celou trasu. Poslední zastávku jsme udělali u kapličky sv. Huberta, kde jsme si měli zapamatovat, čí je to kaplička. To bylo pro nás lehký, když jsme myslivci!

Na cvičák jsme dorazili před dvanáctou, a tak jsme měli dost času na párky v rohlíku, krkovici, palačinky, polívku, granule a tak. Palačinky a polívku jsem neměl. Poflakovali jsme se tam asi do tří, proběhli jsme si párkrát agility tunely, to mě baví, a mezitím se konalo i vyhlášení. Byli jsme překvapený, jak jsme se pěkně umístili (teda spíš že nejsme poslední :-)), když jsme vůbec nezávodili a šli pomalu (někteří i běželi). Byl jsem 41. ze 49. a Dino s Acorem hned za mnou, protože jsme přišli společně. Když už jsme ochutnali všechno, co šlo, tak jsme jeli domů.

V neděli jsem byl ještě na výletě na Skalce, kde jsem za svoje sportovní výkony poslední doby dostal opečenýho buřtíka.

Dogtrek Okolo Kutné Hory

V sobotu jsme jeli na dogtrek Okolo Kutné Hory. Museli jsme brzo vstávat, ale já jsem si dal šlofíka ještě v autě. Nejdřív jsme šli na start, kde jsme dostali mapu, podle které jsme měli jít. Potom jsme šli podle potoka, vystoupili jsme na vysokou skalní vyhlídku, pak zase dolů, přes pole a jednu vesnici zpátky do Kutné Hory. Ale to jsme byli asi tak v polovině, protože pak jsme ještě šli lesem, po loukách a ještě k nějakému kostelíku a pak teprve do cíle. Bylo to 13 kilometrů, a tak jsem toho měl tak akorát. Jenže v cíli na nás čekaly strašně dobré špekáčky, které jsme si opekli na ohni. To mi teda spravilo náladu! Potom jsme se povalovali a čekali na diplom. Dostal jsem ještě nějaké odměny, takže jsem byl spokojenej. Potom jsem ještě teda musel na procházku ke chrámu, to už se mi moc nechtělo. Zvláště když jsem zjistil, že při cestě není žádná hospoda. Doma jsme šli ještě prozkoumat Zahrádky Žižkov a koupili jsme si tam zmrzlinu. Pak jsem doma usnul.

Dodatek od paničky: Po zveřejnění výsledků jsme zjistili, že jsme v kategorii krátká trasa/ženy skončili s časem 3:02 na skvělém 31. místě z 87 dvojic v této kategorii, přičemž Andy to na svých krátkých nožkách natřel i spoustě ovčáků, huskyů, retrívrů a dalších velkých plemen. Prostě sportovní duch se nezapře!

Štěktrek 2017 na Kokoříně

Trasu WALK o délce 20 km jsme zdolali v rámci doktrekkingové akce Štěktrek, která se konala v Kokořínském Dole a okolí v sobotu 7. října. Andy si tak připsal na své konto pěkný sportovní úspěch, protože v kategorii WALK ženy/muži, v konkurenci většinou velkých plemen, jsme vybojovali krásné 8. místo ze 42 dvojic).

Do kempu Kokořín jsme dorazili již na sedmou, počasí se tvářilo hodně nevlídně a nakonec se oproti předpovědi dost rozpršelo. Los nám ale určil start až v 9.54, kdy už pršet přestalo. První kilometr jsme zdolali bleskovou rychlostí, protože před námi startovala háravá fenka, kříženka dlouhosrstého jezevčíka. Problém trochu nastal, když jsme ji předešli, to se „blesk“ Andy změnil na „brzdu“, ale nakonec jsme chytili tempo a pustili jsme se do boje s prvním ohromně zabahněným kopcem od restaurace U Grobiána do obce Sedlec. Odtud jsme sešli údolím po modré na rozcestí pod Pokličkami a pokračovali po červené do Vojtěchova. Pak opět stoupání po zelené Vojtěšským dolem do Jestřebic a další skluzavka dolů po modré lesem opět na rozcestí pod Pokličkami a po červené zpět do kempu. Zabahnění od hlavy až k patě a hladoví jako psi.

Docílili jsme času 3.56, což byl pro jezevčíka a v šíleném počasí super výsledek. Dostali jsme diplom a taky guláš a užívali si pohody v kempovní restauraci. A protože dnešní svět je složitý, tak se následně na Facebooku rozhořela debata, že je nespravedlivé, když někdo běží a jiný jde, protože chodec pak nedosáhne na medaile, a že se má oddělit dogtrek a caniscross. No to je fakt, chodec Andy by si medaili rozhodně zasloužil. Co když těch sedm před náma běželo a byli jsme vlastně mezi chodci v naší kategorii nejlepší? 🙂

Kralupská ťapka 2017

O víkendu jsem měl jet s paničkou na Memoriál J. Brzáka, protože tam měla troubit. Memoriál se ale nekonal, a tak nás panička přihlásila na Kralupskou ťapku. Nevěděl jsem, co to bude, ale nakonec to bylo super a ještě jsem to celé vyhrál.

V sobotu ráno jsme jeli do Kralup a šli pěšky na takový statek. Potom jsme jeli lodí přes řeku do Nelahozevsi. Tam byla jedna disciplína pro paničku, musela poslepu shazovat kuželky, a já jsem musel donést voňavý aport. Byla to ponožka a v ní byl zauzlovanej párek. Zkoušel jsem ho vyndat, ale panička zdůraznila aport, tak jsem jí to donesl i s předsednutím a dostal 10 bodů a kousek toho párku. Od této chvíle se mi akce líbila. Ušli jsme celkem 14 kilometrů a absolvovali 15 disciplín. Některý spolu a některý jen panička. Já jsem například vyndaval 4 gumový hračky z lavoru s vodou. To jsem nikdy nenacvičoval, ale panička řekla, že je to aport, tak jsem to zvládnul. Potom panička jela na koloběžce slalom a já jsem musel běžet vedle ní a nesměli jsme porazit kužely. Taky jsem si musel nechat ovázat hlavu i s ušima, abych jako neslyšel, a potom bylo přivolání z odložení. Brnkačka. Cestou jsem se vyválel asi v šesti loužích s bahnem.

Na statku už byly hlavně disciplíny pro lidi, nějaký střílení s luku a kuše, držel jsem paničce tlapky, takže dobrý. Dvakrát trefila nakreslenýho divočáka. A taky se mi líbila žranice, kdy jsme s paničkou jedli různý věci na čas. Panička si vybrala zeleninu a housku a mě dala sýr a psí pamlsky. Ale byly to jen malý kousíčky. Chtěl jsem tu disciplínu jít ještě jednou, ale nešlo to. Potom jsme jedli samý dobrý věci u chaty a čekali na vyhlášení, tak jsem se povaloval. Nakonec se ukázalo, že jsme s paničkou nasbírali nejvíc bodů z asi 35 pejsků a vyhráli. Dostal jsem hodně cen a zlatej pohár a jako jedinej jezevčík ve startovním poli jsem naše barvy uhájil.