Na Lesní zkoušky jsme se nejprve přihlásili do Příbrami na 2. července, tam se však nesešlo dostatek zájemců. Vybrali jsme proto docela blízký Liběchov a připravovali jsme se společně s Janou a parson russel teriérem Bronym, kteří se rozhodli absolvovat zkoušky také. Týden před zkouškami jsme se s Andym vydali na obhlídku terénu, takže jsme měli představu, co nás čeká, a také jsme ráno mohli jet najisto na místo srazu – velkostatek Liběchov.
Na startu se sešlo pět pejsků – křepelačka, jagdteriér z Kralup, hladkosrstý jezevčík, Bronco a Andy. Opět jsem vylosovala jedničku, což na rozdíl od norování příliš velká výhoda nebyla. Po deváté jsme se vydali na lesní stanoviště nedaleko skály Harfenice, jedné z těch, které svými skalními plastikami ozdobil v polovině 19. století lidový sochař Václav Levý. Příjezd díky nedávným vydatným dešťům trochu připomínal mokré úseky Rallye Dakar, ale náš zasloužilý peugeot všechno zvládl. Přistáli jsme u improvizovaného bufetu a odebrali se zpět po modré značce k vyznačeným barvám. Tady nám los určil až barvu číslo 4, takže jsme museli čekat. Rozhodčí rozhodli provádět následování jednotlivě vždy před barvou, což nebyl nejlepší nápad, protože se těžko hledal pokaždé nějaký vhodný úsek, pokud nechtěli dělat následování přímo na turistické cestě podél začátků nakapaných stop. Na nás pak vyšel trochu obtížnější terén, prakticky jen průsek bez cesty, ale zvládli jsme to na 4. Na Andym bylo při čekání vidět, že se těší především na disciplínu Nahánění. Toto jeho rozpoložení se pak podepsalo i na práci na barvě, kde věnoval pozornost i okolním stopám a jednou z barvy sešel příliš daleko, takže jsme dostali za jednu chybu známku 3.
Po přestávce jsme přešli od skal směrem do údolí a následovalo vodění na řemeni. V borůvčí jsme netrénovali, to mě nenapadlo. Andy se pokoušel borůvčí zpočátku obejít, takže natáhl vodítko, ovšem v hustém porostu mu nezbylo než keříky přeskakovat. Celý náš výkon působil neuspořádaně, pravděpodobně i díky rozhodčímu, který vytyčoval trasu tím, že šel přímo před námi, a Andy za ním trochu spěchal. Tato disciplína se nám nevyvedla a dostali jsme dvojku. Na obou rozhodčích bylo v tu chvíli znát, co si myslí o ženských, které se cpou do lovecké kynologie, přičemž nemají ani zbraň a ještě ke všemu jsou z Prahy.
Reputaci si Andy napravil při odložení, které předvedl volně a bez chyby. Ačkoliv jsme díky dvojce z vodění již věděli, že na I. cenu nedosáhneme, i kdybychom měli již jen samé čtyřky, bojovali jsme bez ústupků, takže připoutání „pro jistotu“ jsme nezvolili. Paličatý jezevčík neustupuje, ani když se zrovna trochu nedaří! Po drobných disciplínách jsme pokračovali slíděním a naháněním, které se odehrávalo u paseky s odrostlými borovičkami, hustě zarostlými vysokou trávou. Zde se los číslo 1 vyplatil, protože porost krátce před naším nástupem opustil zajíček, takže Andy jeho stopu ihned zachytil a s krásným hlášením se za ním vydal. Zajíčka přihnal lesem zpět, ovšem ušák se lekl dalších účastníků čekajících u cesty a změnil směr, takže Andy běžel s hlasitým hlášením další okruh. Pak mě rozhodčí pro urychlení práce poslali Andyho odchytit. Díky hlasitosti to šlo, i když jsem si jeden okruh kolem paseky také musela dát, abych Andymu správně nadběhla. Z blízkosti se Andy již dal zastavit a s jazykem na vestě si pak vyslechl známky – nakonec bylo slídění i nahánění za 4 se čtyřkovou hlasitostí a rozhodčí konečně uznali, že Andy není gaučák, který si přijel jen tak odškrtnout nějaké zkoušky. S celkovým počtem 220 bodů nakonec bylo té dvojky z vodění opravdu škoda, ale i II. cena z Lesních zkoušek, které jsou docela náročné, je pěkný výsledek.
Po skončení zkoušek jsme se s Janou ještě zdržely na borůvkách, prohlédly si některé skály s plastikami a udělaly fotky. Pak jsme opět projely zvlněnou lesní cestu s bahnitými partiemi i závěrečnou obří louži a s off-roadovým nástřikem na celé karoserii jsme se vrátily do velkostatku, kde pejsci usnuli jako dřeva a my jsme u občerstvení čekaly na zakončení zkoušek. Brony s Janou zkoušky složili v I. ceně, stejně jako ostatní pejsci, my s Andíkem jsme převzali diplom za II. cenu. Pak jsme ještě chvíli poseděli s místními myslivci a hlavním rozhodčím, který je velký vypravěč. Zázemí u zkoušek bylo příjemné, ale moc se nám nelíbilo konání zkoušek přímo u frekventované turistické trasy ani trochu improvizovaný průběh, kdy se lokality pro některé disciplíny vybíraly až na místě a někdy díky tomu nebyly zrovna ideální. Určitý despekt v počátečním jednání rozhodčích mi také na náladě nepřidal, i když chápu, že někdo nemá rád ženské v myslivosti nebo jezevčíky, stejně jako já nemám ráda třeba cyklouše, kteří mě nutí uskakovat z lesní cesty. Emoce by však měly jít stranou. Rozhodčí by neměl pokřikovat na vůdce své názory v průběhu disciplíny a hodnocení výkonu, byť nevydařeného, by nemělo připomínat kárání vojína na cvičišti.
Andy glosuje: „Vstávali jsme moc brzo a nikam se mi nechtělo. Když jsme ale naložili Janu s Bronym, bylo mi jasné, že dnes bude legrace. Strašně jsem se těšil, že se někde proběhnu za zajícem nebo srnkou. Když jsme přišli mezi lidi a pejsky, bylo mi to jasné – hurá, budu lovit! Byl jsem z toho tak nadšenej, že mě to trochu rozptylovalo na barvě. Pak jsem si ale vzpomněl, že na konci asi bude opravdový srnec, takže zbytek jsem zvládnul v pohodě, i když jsem stihl monitorovat vše okolo a vypadal jsem, že se nesoustředím. No, vlastně jsem se trochu nesoustředil, to je fakt. Přání se mi nakonec splnilo, když jsem se proběhl za tím ušákem. Byla to děsná legrace. Slyšel jsem paničku pískat, jenomže v tu chvíli už jsem ho skoro měl, no fakt! Pak už jsem byl úplně uhnanej a když jsem paničku potkal, vlastně už jsem měl v úmyslu se vrátit. Ještě že mi vzala s sebou tolik vody. Musel jsem se strašně napít a pak jsem se zkoušel vykoupat v té misce, ale nevešel jsem se tam. Napravil jsem to o chvíli později v jedné louži. Panička z těch zkoušek trochu neměla radost, já vím, z toho vodění. To jsem asi zkazil, nevěděl jsem, že na tom tolik záleží. Ale doma mi řekla, že jsem stejně šikovnej a udělal jsem všechno dobře a vodění budem holt trénovat i v nějakým borůvčí, abych z toho příště nebyl tak překvapenej. Ale jinak na zkoušky jezdím rád a na podzim prý pojedeme na opravdovou naháňku, to se teda těším.“
