Rubrika: Aktuality

Vánoce byly super. Dostal jsem tři hračky: řehtacího koníka, házecí činku, která i plave, a pískací hlavu sněhuláka. Ty dvě posledně jmenovaný jsem hned trochu načnul, pískátko ze sněhuláka vyndal a rozkousal, no prostě mejdan jako vždy. Koník má jen dírku na noze, ale řehtá furt. Toho totiž panička hlídala. No a jinak jsem prý zlobil, tím se myslí doma žebral a venku hledal vyhozený jídlo z oken. To byste nevěřili, kolik je na sídlišti v Kralupech poházenýho jídla. Panička tomu říká „humusy“ a nadává mi, ale náhodou, už jsem tam našel i pěkný ňamky. Na Štědrej den jsem si to u paničky hodně rozházel kvůli tomu bufetění venku. Málem jsem žádný dárky nedostal, tak jsem se pak radši trochu polepšil. Dopadlo to dobře.

Ahoj lidi, tak vy máte zas tu svojí pandemii a my pejsci se trošku nudíme. Už to prostě chtělo nějakou akci, takže jsme v sobotu jeli na velký výlet. Panička vymyslela, že vylezeme na dvě hory, Malý a Velký Blaník. Tak jo, byl jsem rád, že jedeme do lesa. Malý Blaník jsme měli hned za sebou, nahoře jsem dostal kousek svačiny za odměnu. Pak jsme šli dolů a potkali jsme spoustu turistů a taky psích holek. Potom jsme šli na ten druhý kopec. Ten už byl větší, ale já jsem zdálky cítil, že to bude stát za to. A taky že jo. Nahoře v rozhledně bylo otevřené občerstvení, takže jsem paničku ukecal, aby koupila párky. Paráda. Potom jsme šli dolů rozbahněnýma cestama, ale byl jsem s tímhle výletem docela spokojenej.

Před týdnem jsme byli tři dny na chatě v Chřibské s naší kámoškou Katkou a klukama Lukáškem a Matouškem. Bylo to tam hezký, byly jsme na výletě u vodopádu a taky jsem se byl podívat na bachyni Bobinu. Ta teda byla pěkně tlustá! Jeli jsme tam vlakem nejdřív do Děčína a pak do Chřibské. Blbý akorát bylo, že se mi zablokovaly záda, a tak mě panička musela dost nosit, protože chodit se mi teda moc nechtělo. Nejdřív jsem se nechal nést skoro celou cestu z nádraží a pak druhej den na vejletě. Takže pak jsme byli zchvácený oba. Potom jsme jeli domů a já jsem musel jít na fyzioterapii a dostal jsem párkrát i nějakej prášek, ale už je to docela dobrý. Užívám si klidovej režim, což náhodou není zas tak špatný, hlavně když venku prší.

V září jsme se byli společně fotit s mýma kámošema Acorem a Dinem u fotografky Martiny Burianové v Ondřejově. Bylo krásně a docela jsme si to užili. Teda aspoň mě focení baví. Fotili jsme se v parku u hvězdárny, tam už to znám. A pak jsme ještě byli v pizerii a dostal jsem kousky kuřete. Parádní výlet. Fotky přikládám.

Tak jsem zas jednou vyrazil na lovecké zkoušky, a to do Prahy-Dubče. Máme to tam kousek, ani jsem nevěděl, že je tam takovej velikej rybník. Sice jsem jel jen jako odborný poradce, poněvadž panička tam jela troubit, ale i tak jsem si to užil. Když jsem viděl, jak padaj kachny na rybník, najednou se mi chtělo zase plavat a aportovat. To je jinačí zábava než nějaký umělý aporty. Třikrát jsem při přesunech vlezl do rybníka a chtěl jsem si vyslídit taky nějakou kachnu. Byly to zkoušky ohařů, tak jsem koukal, jak jim to jde. No, někomu to šlo a někomu taky občas ne. Třeba najít kachnu v rákosí. To bych zvládnul hned. Koneckonců já tyhle zkoušky mám, takže si můžu dovolit moudrý řeči. Po zkouškách jsme jeli do hospody, což byl dobrý nápad. Měli jsme guláš, pak se zase troubilo a jeli jsme domů. Byl jsem z toho docela utahanej, tolik dojmů, jako třeba ty voňavý kachny nebo ohaří holky.

Když je v Praze vedro, jezdíme někam k vodě. S paničkou na Kyjský rybník nebo do Horních Počernic a teď s mýma setříma kámoškama Bárou a Kačenkou a jejich paničkou taky na Štvanici. To je takovej ostrov na řece Vltavě, takže kolem dokola je voda. My jsme ale kolem dokola nešli, tak si to jenom myslím. My chodíme do parku a hned běžíme do vody. Já a Bára se spíš brouzdáme u břehu a Káča pořád plave pro aporty. Mně se už moc aporty nosit nechce, ale občas paničce pro radost nějaký přinesu. Jó kdyby to byla opravdická kachna, pro tu bych šel. 

Letos jsme zase byli v Chumu u Třeboně s trubačema. Ten jejich kurz se sice nekonal kvůli tý nákaze, co tady teď řádí, ale nějaký neoficiální hraní stejně bylo. Byl jsem na několika výletech, koupal jsem se v rybníku a nejraději jsem měl obědy v hospodě Na Poště, kterou jsem si moc dobře pamatoval z loňska. Chtěl jsem tam jít hned při první procházce po příjezdu. Jó a pak taky bistro Paradies v kempu u rybníka Hejtman, maj tam párky v rohlíku. Byl jsem i v Českém Krumlově, mrknout se, co dělá medvěd (myslím, že se dost nudí, pořád běhal sem a tam, a to my zvířata děláme ze stresu), a taky na Dobré Vodě a u zříceniny toho kostela v Lutové, jak je tam léčivé místo. Z nějakýho toho rozjímání nás tam teda rychle vyléčili komáři, bylo jich tam asi milion a lezli mi po nose. Takže jsme se šli léčit radši do hospody, kde jsem dostal kus párku. Taky dobrá medicína. Prázdniny se mi líbily, taky proto, že panička měla víc času, než když je ten kurz. Ani se mi nechtělo jet domů a stávkoval jsem. Příště bych zas rád jel do Chlumu!

V neděli jsme byli s Akim a Dinem ve Hvězdě. Trénovali jsme s Akim na výstavu (zlepšujeme se!), pak jsme nosili aporty z trávy i z rybníka a pak jsme šli do kavárny u Letohrádku na koláčky. To je úplně nejlepší. Tvarohový koláčky.