Výlet se stopováním

Konečně se zase páníčci domluvili a jeli jsme v neděli na výlet do brdskejch lesů s kámošema Akim a Dinem. Měli jsme sraz na parkovišti blízko Skalky. Šli jsme do lesa mimo hlavní cestu a pak nám každýmu panička připravila krátkou pobarvenou stopu. Na konci jsme měli vařený kuře jako odměnu. Bylo to docela lehký, protože stopa byla čerstvá. Ale strašně moc mě to bavilo, protože jsem už dlouho nestopoval. Panička měla radost , že mě to baví, a já měl radost z toho kuřete. Když bylo po tréninku, šli jsme do hospody Čunčí huba. Tady jsme měli kousek koláčku. Na oběd jsme šli zpátky na Skalku, kde jsme si opekli buřty. Takže to byl úplně super nejlepší výlet podle mejch představ.

Víkend v Jizerkách

Druhý květnový víkend jsme strávili ve Smržovce. Nejdřív jsme byli na návštěvě u Terezky a pak jsme všichni jeli na Smržovku. V sobotu jsme byli v Kittelově domě, poněvadž paničky tam měly schůzi. Prohlídli jsme si výstavu a pak s konalo procesí. To se mi docela líbilo, šli jsme v průvodu a lidi zpívali. Došli jsme až ke kostelu, kde se zase zpívalo. Seznámil jsem se se štěnětem jezevčíka a pak s dospělým hlaďákem. Ten trochu machroval a panička myslela, že se poperme. Když jsme ale byli na volno, tak se ukázalo, že se prát nebudeme. Jenom jsme kolem sebe chodili a naparovali se. V neděli jsme byli na zahrádce. Paničky pracovaly a pozorovaly motýle a já jsem se povaloval.

Výstup na Špičák

V sobotu jsme jeli na soukromý Prvomájový výstup na Tanvaldský Špičák. Šli jsme ale tentokrát jinudy než po sjezdovce. Jeli jsme do Tanvaldu a šli se nejdřív podívat na novou rozhlednu Špička. Teda nahoru jsme nelezli, protože já neumím lézt po žebříku a stejně byly mraky a nebylo nikam vidět. Ale cesta lesem se mi líbila. A hlavně jsem předpokládal, že nahoře bude hospoda, protože tam vždycky byla, což mi zvedlo náladu. Za chvíli jsme vystoupali na Špičák. Bylo tam okýnko, ze kterýho se dávala jídla, takže panička koupila párek v rohlíku (a dala mi ten párek) a zelňačku, ze který jsem dostal kousky klobásy. K tomu jsem měl i nějaký svoje jídlo z baťohu. Takže paráda. Lidí tam moc nebylo, protože Prvomájový výstup jsme tentokrát s našima kámoškama nepořádali, takže lidi tam šli jen tak, z vlastního zájmu. Dolů jsme šli po sjezdovce a já jsem většinou jel po zádech po sněhu, protože mě hrozně bavilo se na tom sněhu válet. Potom jsme šli zase lesem, potkali jsme tam jen pár lidí, jednoho koně a jednu labradorku. V Tanvaldě jsme pak šli mezi pastvinama, kde bylo koní hodně. Potom jsme jeli ke Kittelovu domu do Krásné za naší kámoškou Lídou. Tady už docela svítilo slunce, tak jsem si dal šlofíka a taky kousek bramboráku zvanýho sejkora. A potom jsme ještě jeli na návštěvu k Ivance a pak domů. To jsem teda měl den plnej skvělejch zážitků a navíc mě panička hodně chválila, že jsem šel celou túru pěkně a vůbec jsem nestávkoval.

Túra kolem Kounova

V sobotu jsme jeli na výlet do Kounova. Nejdřív jsme šli po poli, to jsem stávkoval, protože mi bylo teplo. Pak jsme vylezli ke kapličce, kde to vypadalo na občerstvení, protože tam bylo posezení, ale nic tam neprodávali. Dál u lesa jsem ale konečně našel několik louží, namočil jsem se, obalil bahnem a začal jsem jít rychle, skoro běžet. Tak jsme rychle šli z toho kopce zase dolů a pak takovou lesní cestou kolem všelijakých velkých kamenů, kterým se říká menhiry. Potom jsme šli po poli s červenou hlínou a došli do obce Pnětluky a odtud jsme šli zase do velikýho kopce na hrad Pravda. Zde jsem se zase domníval, že tam bude občerstvení, když tam bylo tolik lidí, a zase nic. Zas jenom moje granule a voda. To už jsme měli za sebou asi 12 kilometrů a čtyři před sebou. A už mě bolely nohy a paničku taky. Nejhorší byl poslední kopec, to jsme jsme se škrábali přímo nahoru. V lese jsme se byli podívat na nějaké řady kamenů, no mě to moc nezajímalo. A pak už zase k tý lesní kapli a hurá do auta. Hospoda žádná, pořád jsou hospody zakázaný. To teda vůbec nechápu. Takže panička koupila na pumpě bagetu, ve který bylo hodně šunky, a tu mi dala za odměnu, protože jsem ušel 16,4 kilometru s převýšením 620 metrů, což jsou ty tři kopce, jak mi panička vysvětlila. Byl to můj rekordní výkon od tý doby, co jsem měl před rokem ten úraz. Dostal jsem pochvalu, že jsem statečnej a sportovec.

Konečně trénink s kámošema

Ve čtvrtek jsme byli cvičit s Akim a Dinem ve Hvězdě. Cvičili jsme vlečku, aporty a taky stopu vůdce. Bylo to skvělý. Už jsem svoje kámoše hodně dlouho neviděl. Tak jsme si museli všechno říct a pak jsme to šli oslavit do kavárny. Museli jsme sice sedět v parku, ale z toho okénka se prodávalo, takže jsme dostali linecký koláčky a taky ta paní z kavárny nám dala psí pamlsky a ještě něco měly paničky. Takže bezva. Pak jsme se loudali k autům a ani se nám nechtělo domů. Ale máme slíbený výlet a taky návštěvu a vůbec, doufám, že teď už se zase uvidíme častěji.

Vycházka do Stromovky

V sobotu jsme byli pro změnu ve Stromovce. (Už se teda těším, až pro změnu pojedeme někam do opravdovýho lesa. Panička říká, že to bylo zakázaný, ale už je to zase dovolený, takže doufám, že to bude brzo.) No takže v tý Stromovce panička hned na začátku koupila párek v rohlíku. Za mě dobrý. Jenže pak jsem se začal loudat, protože můj cíl vycházky byl tím pádem splněnej. A panička mi nadávala, že jsem zlenivěl. Jenomže já jsem se loudal proto, že jsem měl žízeň. Tím pádem když jsem se pak napil z takový říčky a namočil si přední tlapy a břicho, tak mi začlo být líp a začal jsem běhat, až se panička divila. Obešli jsme celý park a skoro za tmy jsme jeli domů. Trochu jsem si myslel, že na závěr koupíme druhý párek, ale už bylo zavřeno. Takže teď už čekám na ten výlet mimo Prahu!

Výlet do brdských lesů

Takže poslední vejlet před zákazem. Teď budeme nejmíň celý měsíc zavřený v Praze kvůli tý nemoci. Ach jo. Takže jsme jeli na Skalku, bylo děsně mokro a bahno, protože tál sníh. Ušli jsme takový okruh a pak jsme konečně šli na Skalku. Byl jsem zklamanej, že nehoří oheň. Nemohli jsme si tím pádem opéct buřta, ale panička koupila aspoň pátek na tácku. Taky dobrý no, ale já se těšil na tu pohodu u ohně, chápete, že jo? 

Zima v Praze

Letos si užíváme sníh. Tady vám představuju moje žižkovský kamarády: labradora Montyho a holky setřice Kačenku (v oranžové bundě) a Báru (v růžové bundě). Já bundu nenosím. Jednou jsem v ní letos šel, když hrozně pršelo, ale loudal jsem se a dělal jsem, že v tom chodit nejde. Pak naštěstí pršet přestalo a panička mi tu bundu svlíkla. 

Novoroční výstup na Říp

No konečně se zase něco pořádnýho dělo. Ráno po Silvestru jsme sedli do auta (teda, moc se mi nechtělo, ale to jsem ještě nevěděl, kam jedeme) a jeli jsme k Řípu. Tam na nás čekali Acor a Dino a páníčkama a kamarádem Jardou. Tak jsme měli velkou smečku a šli jsme na Říp. Bylo tam spousta lidí, pejsků a srandy, protože páníčkům klouzaly boty. Celou dobu totiž sněžilo. Nám psům to neklouzalo, tak jsme se mohli akorát smát. Nahoře jsme dostali párek a taky kousek cukroví. Pak jsme se porozhlídli na vrcholu, páníčci šli do toho kostelíka, co se jmenuje rotunda, a pak jsme klouzali dolů. To byla ještě větší sranda. Z výletu jsem byl úplně nadšenej. Doufám, že brzo bude další, s mýma nejlepšíma kámošema.