Autor: Andyk

Rád bych vám napsal, co jsem našel pod stromečkem. Pod stromečkem ležím vždycky už od rána, abych nic nepropásnul. Vodu piju z tý misky, ve který stromeček stojí. Je totiž voňavá jako les a kvůli mně se musí dolévat každý den, jinak by uschnul stromeček. Takže: K jídlu jsem měl vařený maso z divočáka, kterýho jsme společně ulovili na honu, a rejži. Potom už byly dárky. Ty svoje jsem si hned vyčuchal. Panička říká, že mám z toho amok. Strašně mě baví dárky rozbalovat. Dostal jsem různý dobroty, házecího bažanta – aport a taky od páníčka štěkacího pejska. Ten se mi zalíbil nejvíc a celej večer jsem s ním běhal a pak jsem úplně unavenej usnul. Krásný Vánoce.

V neděli 22. prosince jsme jeli na hon do Studeněvsi. Lovili jsme u Slaného. Přijela zase moje kámoška borderteriérka Kipa a taky další dva bordíci, Figo a jeho mladší brácha, a ještě tam byl ohař a Miňonka ridgeback. Chodili jsme zase tím hustým houštím, bylo mokro a bláto a nakonec jsme byli dost utahaný. Ulovili jsme pět kohoutů a velikýho kňoura. Pak jsme měli přestávku, docela pozdě odpoledne, ale já jsem ani neměl moc chuť na buřta. Měl jsem totiž kocovinu, jak mi řekla panička. My jsme měli večer předtím pejskařský mejdan na Vítkově, kde jsme jednak dostali různý dobroty a já to asi moc smíchal, a taky jsem tam hodinu a půl honil voňavou setřici a nešetřil jsem síly. takže u toho ohně se mi pak už chtělo spát. Ale Kipě taky. Pak jsme jeli do hospody, kde byl řízek (to už se mi chuť vrátila) a potom byl myslivecký soud. Některý psi byli odsouzený za to, že vyhnali z leče pryč prasata, když ještě leč nezačala. Odskákaly to teda jejich paničky, ale já mezi nima nebyl. Já jsem byl už uvázanej a vzornej. A taky jsem měl v tu chvíli na tlapách asi tak kilo bahna, takže bych asi moc běžet nemohl, zrovna my to panička sundavala, když jsme viděli ty prasata na poli. Druhý den jsme už pak jeli na Vánoce, a ty mě baví.

Ke konci listopadu a minulou sobotu jsme byli na honech na Boru. Na listopadovém honu jsem se potkal se starou kámoškou borderteriérkou Kipou. Tak jsme pokecali a pak jsme šli lovit. Kromě nás tam byl ještě Brok a taky nové holky – dvě fenky polského honiče a jedna kopovka, se kterými přijel jeden host. No prostě holek spousta, paráda. Všechny leče jsme proběhli poctivě, nějaká prasátka se objevila, ale ulovili jsme nakonec jen jednoho lišáka. V poslední leči jsme s Kipou hledali postřelené prase, ale nepovedlo se nám to, asi odešlo moc daleko. Já jsem ho hledal dlouho a přišel jsem pozdě, panička už mě taky hledala, ale všechno dobře dopadlo. 

Doma jsem se pak dozvěděl, že v ten samý den můj kámoš Brony bojoval o život. Napadnul ho pitomej belgickej ovčák ještě pitomější majitelky. Potrhal mu kůži na krku, kousnul i naší kámošku Janu, oba měli šok a Brony se teď léčí. Poslal jsem mu s paničkou nějaký pamlsky a vitamíny, po kterých se takový zranění líp léčí (říkala to panička). Ale jsem rád, že to Brony přežil, každej den jsme mu s paničkou drželi tlapky a palce.

Pak jsme byli na Boru minulou sobotu. Přijel tam můj trenér Viktor, ke kterýmu jsem jezdil na lovecký výcvik. Byl s ním i foxteriér Bany, kterej mě jako puberťáka učil hlásit na prase. Viktor měl velkou smečku, takže jsme s Brokem měli pěknou posilu. V lese hodně fičelo, byla to skoro vichřice, taky sněžilo a pršelo. Ale my jsme si toho nevšímali a pracovali jako diví. Prasátek jsme prohnali docela hodně, ulovila se dvě. Na chatě pak byla poslední leč s tombolou a moc dobrým jídlem, snědl jsem i tři knedlíky, který někomu zbyly na talíři (houskový, bramborový nejím, ty jsem nenápadně olízal a vyhodil z talíře na zem, ale panička na to stejně přišla). Takže jsem se měl dobře.

V neděli jsem byl na honu ve Studeněvsi. Všichni psi jsme měli významný den. Já jsem našel srnce chyceného v pasti, křepelák Archie byl zatčenej městskou policií a ohařka Scarlett se vyznamenala tím, že dohledala beznadějně ztraceného kohouta. 

Lovili jsme blízko Slaného v houštinách. Hned v první leči jsem měl svou slavnou chvíli já, protože jsem hlásil srnce, který sice byl živý, ale nikam neutíkal a to mi bylo divné. Tak trochu jsem si myslel, že jsem ho zadržel sám, jenže pak se ukázalo, že ho drží drát. Někdo do houští nastražil na srnčí pěšinku drátěné oko a do něj se ten srnec chytil. Měl strženou kůži na zadních bězích a byl moc slabý, ani nevstával, když jsem na něj dorážel, takže jsme jeho trápení ukončili. Měl jsem z toho oči navrch hlavy a chvíli jsem lítal po stopách jako blázen, až mě panička pěkně sprdla. No ale nakonec mě i pochválila, že jsem pomohl ukončit to trápení. Takovýhle trápení dělá zvěři člověk, co se jmenuje pytlák. Je to zloděj a ještě k tomu bezcitnej mizera a sám by si měl vyzkoušet, jaký to je bejt v lese chycenej za nohy do drátů.

V další leči jsme potkali prasata, ale podařilo se jim utéct. Archie se vydal za nima, ale protože to tam moc neznal, tak se nějak spletl a šel do města. To jsme ale nevěděli, a tak jsme se o něj chvíli všichni báli a o přestávce ho jel jeho pán s kamarádem hledat. Zavolali taky na policii a ukázalo se, že už tam Archie čeká. Poslední leč ještě stihnul. Ve třetí leči zabodovala ohařka Scarlett, protože sama hledala ztraceného kohouta i poté, co už to všichni vzdali, našla ho a donesla pěknou dálku svýmu vůdci. Byla od všech pochválená a já jsem jí za to nabídnul pár svejch domácích játrovejch sušenek.

Na výřadu byl srnec a tři kohouti, o kterých se rozhodlo, že je dostanou vůdci psů, což při těch všech příhodách bylo podle mě naprosto spravedlivý. Pak jsme měli ještě posezení, kde se ukázalo, že mám s sebou docela dobrou sváču z masa a mrkve a navíc jsem dostal i něco z tý večeře. Pak už jsem byl děsně utahanej a byl jsem rád, že už jedeme domů, protože těch zážitků bylo na jeden den fakt hodně.

V neděli jsem konečně jel zase na hon do Studeněvsi. Za psy jsem se zúčastnil já a německá ohařka Scarlett. Nejdřív jsme měli dvě leče u Slaného, kde jsme ulovili jednoho kohouta a pěkně se obalili bahnem. Pak byla přestávka a opečenej buřt. Potom jsme jeli k Přelíci a procházeli dvě lesní leče. Ve druhé jsme natrefili na rudl prasátek, bylo jich asi devět. Všechny ale utekla. Po zbytek dne jsme se je v dalších lečích pokoušeli vystopovat. To se nám nakonec podařilo v poslední leči. To jsem si teda zařádil, hlásil jsem jako o život, když jsem hnal rovnou tři prasátka najednou. Tentokrát se podařilo ulovit tři kusy, takže na slavnostním výřadu nakonec byla tři prasátka a dva kohouti, z nichž jednoho jsme s paničkou dostali jako odměnu za moji pěknou práci. Panička na mě byla pyšná. A pak jsme šli ještě do vinárny a měli jsme guláš, mám strašně rád tahleta posezení po honu. Dokonce mě ani nepálily tlapy od ostružin, asi mám pořádně ztvrdlou kůži z těch podzimních dogtreků a taky se snažím ostružinám vyhýbat, protože už jsem starej praktik.

V říjnu jsem byl na několika výletech s kámošema Acorem a Dinem. Hlavně jsem je chtěl vzít na Skalku, kde se mi to líbí hlavně kvůli věčně hořícímu táboráku, kde se opékají buřtíky. Tak jsme 20. října jeli všichni společně vlakem do Řevnic a šli pěšky nahoru na hřeben. Bylo podzimní počasí, mlha, a v lese všechno krásně vonělo. Cestou jsme měli výcvik – každý jsme měli vypracovat šlapanou stopu divočáka a najít v cíli kůži a dobroty. Všem nám to šlo pěkně. Stopování mě děsně baví. Za odměnu jsme si pak na Skalce opekli ty buřtíky, a šli jsme zase jinou cestou do Řevnic na vlak. Ušli jsme asi 14 kilometrů. To je dobře, protože si musíme natrénovat fyzičku na hony.

V sobotu za náma přijela kámoška Ivanka a tak jsem ji vzal na výlet na svoje oblíbený místo, na Skalku. Hlavně kvůli těm buřtíkům. Ale jí se tam líbilo všechno. Panička říkala, že si mám všimnout, co je novýho na křížové cestě. Tak jsem si všimnul, že místo obrázků jsou tam teď nové kameny, do kterých jsou ty obrázky vytesané. To bych teda jako pes vůbec nedokázal, leda tak vykousat něco do dřeva. No já moc na umění nejsem, ale lidi si to prohlíželi a všem se to líbilo. Potom jsme šli ještě na výstavu obrazů do kostela, o tom můžu říct to samý, a ještě ke všemu jsem se tam musel nechat nosit, abych prej neudělal nějakou neplechu. No pak jsme už šli konečně opékat ty buřtíky, takže všechno dobře dopadlo. A potkali jsme na Skalce koně, každopádně se tam hodil víc než všichni ti cyklouši, co neumějí číst, že je tam jízda na kole zakázaná. Já taky číst neumím a vím to.

Letos jsem byl zase na letním táboře mysliveckých trubačů v Chlumu u Třeboně. Bylo to tam dobrý, protože jednak nebylo vedro jako loni a taky mě nebolel krk jako loni, jak jsem si s ním hnul kvůli kočce. Takže jsem mohl do rybníka a jezdit na výlety a chodit pro paničku do školy a žebrat a tak, prostě prázdniny. A těch obědů v hospodě. Úplná paráda!

Včera jsme byli s mýma kamarádama Acorem a Dinem ve Hvězdě. Nejdřív jsme se bahnili v potoce, potom jsme aportovali, teda nejvíc Dino, my jsme se s Akim hlavně váleli v trávě a pak jsme šli do kavárny na tvarohový koláčky. Potom jsem ještě jel ke svým kámošům na návštěvu a dostal jsem tam všelijaký dobroty a hlídal jsem s nima zahradu. To mě baví.