Kralupská ťapka 2021

V sobotu jsme zase vyrazili s kámošema Akim a Dinem na psí pochod Kralupská ťapka. Nejdřív jsme měli jeden úkol na cvičáku – přeběhnout áčko a prolítnout tunel a na konci ulovit plyšáka. To jsem zvládnul. Potom jsme vyrazili na cestu, která byla dlouhá přes 13 kilometrů. Hned u řeky byl další úkol – nejdřív aport míčku a pak přeskoky a plížení. Plížit se musely paničky, my jsme je nesměli tahat, protože při tom plížení nesly lžíci a na ní tenisák. Potom jsme šli podle řeky směr Veltrusy. Na další kontrole jsem hledal piškoty ve čmuchacím koberečku a panička házela šipky do terče. U kempu skládaly paničky hranici ze dřeva a my jsme museli přitom zůstat odložení. V parku jsme pak museli umět běžet podle koloběžky, na který paničky objížděly stavbu zvanou pavilon, potom jsme museli umět paničky najít a taky jsme měli aportovat paničky botu. To jsem ještě nikdy nedělal, ale nechal jsem se přemluvit a botu jsem donesl. Panička měla velkou radost. Potom bylo přivolání přes území s rozptylujícími předměty, ale mě rozptýlilo už lano, které označovalo start, protože na jeho konci byl střapec a zajímavě voněl. Panička se při třetím „Ke mně“ naštvala, takže pak jsem šel rovnou k ní a jiných předmětů už jsem si nevšímal. Tím pádem jsem to splnil docela dobře, až na to počáteční váhání. Pak jsme šli zpátky do Kralup a bylo mi horko, ale nikde nebyla voda na namočení. Ještě na trase byl jeden úkol a potom už jsem začal spěchat, protože se blížil cvičák a já měl slíbenej guláš. Ale nejdřív jsme museli splnit poslední cvik, a to proskočit kruhem, nejdřív my, a pak jím musely prolézt paničky. Tak to byla fakt sranda. A pak už bylo to občerstvení a po něm vyhlášení výsledků, na kterém se ukázalo, že jsme s paničkou obsadili 10. místo z asi padesáti účastníků. Na Ťapce se mi líbilo a příští rok jdu zas.

Víkend v pohybu

První víkend v září se mi fakt líbil. V pátek jsme se pořádně prošli v lese na Boru, v sobotu jsme jeli na výlet do Kounova a šli zase k těm kamenným řadám a v neděli jsem jel s kamarádama Dinem a Acorem do Brd. Nejdřív jsme šli na túru do lesa a cestou jsme cvičili pobarvenou stopu. Na konci jsme měli misku s kuřecím masem. Bylo to docela lehký, protože stopa byla čerstvá, ale moc nás to bavilo. Potom jsme šli ještě kus a přišli na Skalku, kde jsme si opekli buřta, pak jsme se byli podívat na vyhlídku a celkově jsme se tam dost zdržovali. Když panička fotila lekníny, spadnul jsem do toho jezírka, protože jsem se chtěl napít a myslel jsem, že šlapu na trávu, jenže ta tráva se propadla. Panička mě vytáhla za kšíry. Ani mi to nevadilo, protože bylo stejně teplo a navíc jsme z parkoviště šli ještě na další turistickej okruh lesem, tak jsem stihnul krásně uschnout. Celkově jsme ušli 8,7 km (a k tomu v pátek 6 a v sobotu 5,5). Takže jsem se měl celej víkend skvěle.

Znovu na Blaník

V sobotu jsem zorganizoval výlet pro moje kámoše Akiho a Dina, a to výlet na horu Blaník. No teda – panička mi s tím trochu pomohla. Trasu jsme si prošli už v listopadu, takže jsme to měli všechno jasný. Sraz na parkovišti v lese, pak jsme vystoupali na Malý Blaník, sešli dolů a zase pak šli nahoru na Velký Blaník. Akorát tam jsme udělali změnu a šli jsme na úplném konci nahoru jinou cestou, která byla trochu pozvolnější. Nahoře jsme dostali párek a různý ňamky. Potom jsme zase šli dolů a jeli jsme ještě na výlet do Vlašimi. Nejdřív jsme šli do cukrárny, kde měli obrovské dorty. Z těch jsme už dostali jen malinkej kousek na ochutnání. Pak jsme ještě museli na procházku do parku, to už se nám moc nechtělo, ale aspoň jsme se tam mohli namočit v řece. Bylo totiž docela vedro. Celkem nás bylo 5 lidí a 3 psi a ušli jsme 7 kilometrů.

 

 

Letní kurz trubačů 2021

Tak jsem zase byl s paničkou na kurzu trubačů v Chlumu u Třeboně. Tam už to znám jako paničky boty. Takže jsem byl dost naštvanej, když ještě v úterý jsem musel vznášet požadavek, abysme konečně šli na oběd do restaurace na Poště a něco dobrýho mi tam objednali. No, nakonec jsem se domohl svýho. Byli jsme na různých procházkách a výletech, například v Trhových Svinech u poutního kostela nebo v Lutové a na závěr tradičně v Třeboni na mysliveckých slavnostech. Tam ale bylo moc vedro a trochu jsem se přehřál, tak jsme cestou domů museli zastavit na pumpě a počkat, až se ochladím. Jinak ale bylo počasí bezva a moc se mi tam líbilo.

 

Vycházka s kamarády

Když se mi vyléčila tlapa a panička už byla taky fit, tak jsme se vydali na návštěvu za Acorem a Dinem do Hostivice. Nejdřív byl oběd, takže jsme si taky něco dali a pak jsme leželi a sbírali síly. Když jsme je načerpali, tak jsme šli na vycházku kolem rybníků. Nejdřív jsem šel pomalu, ale jakmile jsem se namočil v rybníku, přepnul jsem na jinou rychlost a dostal jsem velkou radost, že jsem zase s klukama na výletě. Potom jsme šli ještě na chvíli na zahradu. Domluvili jsme si společné akce na srpen a září a pak jsme jeli domů. Jó, a Dino měl taky v tlapce osinu – akorát že v přední. Prý to má teď kdekdo. Asi je letos nějak moc osin.

Andy namočený, zabahněný, spokojený
Společná příprava na procházku

Orlické hory

Na začátku července jsme byli s paničkou, Martinou a Péťou v Orlických horách. Bydleli jsme v chatičce v takovém táboře u obce Bystré, kde byl bazén a hlavně hospůdka, kde měli párky v rohlíku. První den jsme byli v Dobrušce na obědě v hospodě U Jelena, jídlo dobrý, dostal jsem kuře. Pak jsme jeli do toho tábora. V pondělí jsme šli na výlet na poutní místo Rokole a pak do Nového Hrádku, kde jsme viděli zříceninu hradu Frymburk a taky jsme tu byli na dobrém obědě Na Kovárně. Asi během tohohle výletu jsem si ale píchnul do zadní tlapy osinu, takže jsem tam dostal zánět a pak už jsem byl na výletě akorát autem v restauraci Peklo a v Novém Městě nad Metují. Tam už jsem byl předloni. Dovolenou jsem teda dost proležel před chatičkou, ale ve středu Martina zjistila, že jeden pán, co se stará o ten areál, je veterinář, tak mi tu osinu vyndal. Zbytek už jsme pak doléčili s paničkou doma. A panička byla taky nemocná, protože ji ofoukla klimatizace v autě. Ale stejně se mi ta dovolená líbila a nechtěl jsem jet domů, protože mě baví ležet před chatičkou a pozorovat, co se děje, a úplně ze všeho nejvíc mě baví táborák a opékání buřtů.

Oslava 12. narozenin

Oslavili jsme s paničkou moje 12. narozeniny. Mám je 29. června. Dostal jsem slavnostní jídlo a tři pytlíky pamlsků a hlavolam, kterej jsme si hned s paničkou několikrát vyzkoušeli. Za chvilku jsem se to naučil. Musí se zubama sundat takový váleček a pod každým válečkem je pamlsek. Zkoušel jsem to taky tlapkou, ale to prej je zakázaný v pravidlech tý hry, no, a taky to moc nejde, ty válečky pevně drží. Musí se prostě vzít do zubů a upustit stranou. Zatím jsem znal hlavolam jenom se šoupáním válečků a odklápěním takových víček. Teď budu hlavolamovej expert. Pak jsem taky dostal novej gauč, ale není asi úplně můj. Ale už jsem ho vyzkoušel a dobrý. 

Túra kolem Ondřejova

S Dinem a Akim jsme vzali páníčky na soukromý dogtrek kolem Ondřejova. Měli jsme sraz u hvězdárny, kde jsme se v září fotili s fotografkou. Prošli jsme si park a pak jsme šli do Hrusic. Cesta byla hezká, většinou lesem. Já jsem se občas namočil v louži. Dino chudák do louží nesměl, protože měl pruban – úplně stejnej, jako jsem měl loni já (taky v něm už měl díry jako já). Dino byl na nějaké malé operaci, ale prý je to dobré. Ještě že nebylo na výletě vedro, spíš byla trochu zima (páníčkům, nám ne). V Hrusicích jsme měli oběd, my s paničkou rajskou. Bezva. Dal jsem klukům ochutnat maso, který jsem dostal. Pak jsme šli jinou cestou zpátky a v Ondřejově jsme ještě šli do cukrárny k hodné paní. Dort jsme teda nedostali, protože už jsme předtím jedli dost psích sušenek, ale dostali jsme tady napít moc dobrou vodu. Pak jsme museli vyjít zase na kopec na parkoviště. Byl to krásný výlet.

Soutěž trubačů v Plané n. L.

Tak jsem se jel zas podívat do svých rodných jižních Čech. Byli jsme v Plané nad Lužnicí na soutěži trubačů. Odehrávalo se to v parku a bylo to hrozně romantický, protože jsem tam potkal osmiměsíční štýrskou braku Annie a zamiloval jsem se. Tudíž jak to šlo, tak jsem s ní lítal a prali jsme se a váleli. Utekli jsme za velký stan a neposlechl jsem ani na tři povely. Annie mi chtěla pomoct z tý zapeklitý situace a pocákala paničku bahnem. Moc to teda nepomohlo. Panička se na mě namíchla a dostal jsem vodítko, ale pak mě zase pustila. Měl jsem taky maso z guláše. Bylo to tam prostě krásný. 

Výlet se stopováním

Konečně se zase páníčci domluvili a jeli jsme v neděli na výlet do brdskejch lesů s kámošema Akim a Dinem. Měli jsme sraz na parkovišti blízko Skalky. Šli jsme do lesa mimo hlavní cestu a pak nám každýmu panička připravila krátkou pobarvenou stopu. Na konci jsme měli vařený kuře jako odměnu. Bylo to docela lehký, protože stopa byla čerstvá. Ale strašně moc mě to bavilo, protože jsem už dlouho nestopoval. Panička měla radost , že mě to baví, a já měl radost z toho kuřete. Když bylo po tréninku, šli jsme do hospody Čunčí huba. Tady jsme měli kousek koláčku. Na oběd jsme šli zpátky na Skalku, kde jsme si opekli buřty. Takže to byl úplně super nejlepší výlet podle mejch představ.