Autor: Andyk

Tak skončily prázdniny a cestování páníčků a my jsme si konečně mohli dát sraz s Akim a Dinem. Jeli jsme na výlet do Loučně. Z parkoviště jsme šli okruh lesem. Ušli jsme 4 kilometry a ani jednou jsem se nenesl. Všechno jsem ušel sám. Potom jsme šli do té dobré hospody U Otomanských, kde jsme si dali s paničkou svíčkovou. Aki a Dino měli taky svíčkovou, ale myslím, že si moc masa od svých páníčků nevyštěkali, i když se snažili. Panička myslela, že se v hospodě zase rozležím a do auta mě ponese, ale to jsem ji překvapil. Klidně jsem šel sám a unavenej jsem nebyl ani odpoledne, když jsme ještě jeli na návštěvu do Kralup.

Protože bylo hezky, tak panička vymyslela, že pojedeme v neděli na Skalku. Obešli jsme celý okruh, na který chodíme s kamarády Akim a Dinem. tentokrát se mi ale tolik chodit nechtělo. Ale tak 3 kilometry dohromady jsem ušel. Do kopce mě panička nesla. Na Skalce mi opekla buřta a docela dlouho jsme tam seděli. Na Skalce se mi líbí, ale někdy mě holt bolej záda, no.

Našli jsme novou procházku. Z Holešovic, kam teď občas chodíme do práce, postavili novou lávku do Karlína. Nejdřív jsme ji jednou vyzkoušeli, když jsme šli s paničkou z práce. Slezli jsme z tý lávky na ostrov Štvanice. Tak jsem párkrát už byl. Prošli jsme ho celej a u skateparku jsme objevili stánek. Objednal jsem si párek v rohlíku. Takže Štvanice už je zařazená mezi moje oblíbené cíle. Proto jsem ani neprotestoval, když tam panička zase chtěla dneska jít. Že prý půjdeme opačně, z Karlína do Holešovic. Chtěla si totiž tu lávku vyfotit. Zjistil jsem, že na Štvanici je ještě jeden stánek. Ale tam mi panička nekoupila nic. Ale i tak se mi ta procházka líbila.

Na začátku září jsme jeli na velký výlet do Frenštátu na návštěvu. Už jsem tam byl, ale vlakem. Tentokrát jsme jeli autem. Zvládnul jsem to dobře. Byla to dlouhá cesta, ale dělali jsme si přestávky. Na tý návštěvě se mi líbilo. Hned první večer jsem sice trochu nastydnul při grilování a ráno mě bolely záda, ale panička mi to rozmasírovala a pak už to bylo dobrý. Pak už jsem se poflakoval kolem baráku, ležel jsem si na zahradě na sluníčku a taky jsem byl ve valašské hospodě U Janíka. Cesta domů taky uběhla docela rychle. Normálně by na tomhle místě lidi řekli, že se už stejně těšili domů na svou postel. Já to říkat nemusím, protože moje postel byla na výletě s náma. Panička mi už teď bere s sebou můj velkej pelíšek, abych mohl dobře ležet. 

Minulý týden jsem strávil na Šumavě. Bydleli jsme v hezkém penzionu v Kašperských horách. Byl jsem na spoustě výletů a taky obědů. Byli jsme u několika starých kostelíčků, které většinou byly na kopci. Taky jsem navštívil hrad Rabí a město Sušice. Někdy jsme mohli jet i kus autem, ale někdy jsme se nachodili a panička se i trochu nanosila, protože do velkýho kopce moc nechodím a z kopce taky ne. Zato do tý hospody jdu radši sám, a to docela rychle. Taky jsem se válel na dvorečku našeho penzionu, to se mi taky líbilo. Celkově to byla bezva dovolená, protože jsme se nikam nehonili a měli jsme spoustu dobrých věcí.

Minulou sobotu jsme se sešli s kamarády Akim a Dinem a prošli jsme se po oboře Hvězda. Byli jsme i u Holečků na obědě a na kafi v kavárně u letohrádku. Bylo krásný počasí a byli jsme veselí. Akorát já jsem měl oteklý nos. Nakonec jsem s tím jel včera k doktorovi, jestli tam nemám něco zapíchlýho. Zjistilo se, že mě asi něco kouslo a zhnisalo mi to. Tak jsem dostal něco na bolest. 

Dneska si naše paničky vymyslely dámskou jízdu. Tím myslely sebe, protože my s Akim a Dinem nejsme žádný dámy. Jeli jsme na Skalku a šli naši oblíbenou trasu. Teda chvilku jsme šli i takovou zarostlou zkratkou, ale k místu, kde se u stánku opékají buřtíky, jsme jako vždy trefili bez potíží. Užili jsme si ten výlet jako vždycky. Baví mě chodit na túry s kámošema, je to legrace.

Na prvního máje jsme dřív jezdili na výstup na Špičák. Teď už to naše kámošky z Jizerek oficiálně nepořádají, a taky by mě panička musela hodně nosit, tak jsme radši udělali výstup na Skalku. To není tak hrozný, když se na hřeben dostaneme autem. Procházka po lese tak moc do kopce není. Až na jeden úsek. Ale to zvládáme jako nic. Kolem všechno kvetlo, jaro vonělo a já jsem se tak těšil na buřta, že jsem hodně velkej kus cválal a panička ze mě měla radost.

O týden později jsme pak ještě spolu jeli do Loučně. Tam to znám, párkrát jsme tam v místní hospodě měli základnu, když jsem jezdil na lovecké soutěže. Ale tentokrát panička našla takovou pěknou trasu lesem, kde skoro nikdo nechodil. Potom jsme šli do tý hospody, kterou známe, a dali jsme si tam rajskou. Já měl maso bez rajský a bez knedlíků a panička ten zbytek. Vypadá to, že začíná sezóna výletů. To se mi líbí. Potřebujem trochu na vzduch, to říká i panička. V dubnu jsme totiž začali spolu chodit do práce a museli jsme tam jít každej den. To byla docela dřina, navíc všechno nový, no, znáte to. Teď už ale budem zase napůl pracovat doma a taky už jsme si trochu zvykli na nový režim. Takže dobrý.

Přelom roku jsem strávil v Jizerských horách. Na Silvestra jsem byl navštívit Terezku a Nikiho v Jablonci a byli jsme u přehrady v bufetu, kde jsem dostal silvestrovský páreček. Na novoroční túru jsme se vydali s naší kámoškou Ivankou na Jizerku. Sníh teda nebyl a dost foukalo, ale bylo tam hezky jako vždycky. Potkal jsem krásnou jezevčici. Došli jsme až k chatě Pešákovna. Myslel jsem si, že dostanu zase něco dobrýho, ale panička mi nic nekoupila. Prej tam nic pro mě neměli. No, to bych se teda divil. Já jsem cítil plno dobrejch věcí! Potom jsme šli zpátky a mě už trochu bolela přední noha, takže jsem se nechal trochu nést. Aspoň jsem měl lepší rozhled a panička trochu tělocviku. Další den už jsme pak jeli zpátky do Prahy.

Přejeme všem pejskům a jejich lidem krásný nový rok!

Andy s paničkou