V neděli 16. října jsme vyrazili s paničkou do Plané nad Lužnicí na barvářské zkoušky honičů. Panička tam jela jako trubač a já jako odborný poradce, kdyby bylo třeba. Zkoušky pořádala naše kámoška Eva a byla určený hlavně pro dalmatiny. Dřív jsme na tyhle zkoušky jezdili do Mšece nebo na Bor, ale teď se ty zkoušky konají na jihu, protože tam bydlí hlavní organizátorka, a jsou pojmenované po našem kamarádovi Milanovi, který umřel. A tím pádem se jmenujou Memoriál, jak jsem se dozvěděl. Souvisí to se vzpomínkama. A ty já mám hezký, takže jsem byl rád, že jsem zase mohl potkat Evu a taky Renatu a pejsky, se kterýma jsem se vídával, hlavně ridgebačku Miňonku, se kterou jsem chodil lovit. Byli jsme skoro celý den v lese a když jsme čekali, až přijde po stopě soutěžící, tak jsem si mohl čuchat daňčí stopy. Na chatě jsem pak dostal kousek klobásy a další dobrý věci. Bylo krásný počasí a byl jsem tam šťastnej. Po skončení zkoušek jsme tam ještě seděli a vzpomínali na Milana a já jsem s psíma holkama vzpomínal na hony. Ale jak jsem tak pořád čuchal a chodil, tak jsem se trošku moc nachodil, a doma mě pak večer bolela přední tlapa. Ale z toho jsem se vyspal. Doufám, že příští rok pojedu na tenhle memoriál zas.
