Ahoj lidi a psi. Dlouho jsem tu na svým webu nebyl. No jo, měl jsem trable, a panička se mnou taky. Osumnáctýho února jsem jel s paničkou k Ivance na Smržovku. Jenže hned večer při příchodu jsem trochu uklouznul na lině, když jsem chtěl vyskočit na schod, a něco se mi pokazilo na zádech. Prý nějaká plotýnka. Dvě hodiny jsem bulel jak malej a pak jsem ochrnul na zadní. V noci mě to děsně bolelo. Hned ráno jsme jeli do Prahy. Ivanka jela s náma jako podpora. Byla vichřice a všude lítaly větve, ale mně to bylo jedno. Vážně mi bylo zle. Přijeli jsme do nemocnice. Tam jsme byli skoro celej den, dostal jsem nějaký injekce a kapačky a ležel jsem furt v čekárně. Pak na mě přišla řada a šel jsem na CT. To je nějaký vyšetření, o kterým jsem nevěděl, protože to už jsem byl uspanej. Tak jsem ani nevěděl, že panička jela domů. To jsem se dozvěděl až po operaci, když jsem se probudil v kleci v místnosti plný nemocnejch psů a koček, co byli taky v klecích. Tak jsem začal štěkat. Pomohlo to. Sestra zavolala paničce, ať si pro mě přijede, protože ruším ostatní marody. Tak panička přijela. Přivezla ji naše kámoška Zita i se setřicí Kačenkou. Kačenka byla naštvaná, protože kvůli mně musela vstát z postele. Bylo totiž už skoro deset.
Domů jsem přijel pořád ochrnutej, zašitej na zádech, hladovej a skoro celý záda jsem měl oholený. Do nemocnice jsme museli hned další den na další kapačky, tu jehlu jsem měl furt zapíchlou v noze. Taky jsem byl zafačovanej. Potom jsme byli v nemocnici ještě hodněkrát na různejch kontrolách a taky mi odsávali vodu, která se mi hromadila pod jizvou. To se ale pak za nějaký čas spravilo a už se mi to začalo hojit. Hned 10. března jsem začal chodit na rehabilitaci do Physiodogu v Praze-Ruzyni. To znamená, že jsem se učil znova chodit. Hlavně ve vodě v takový velký skleněný vaně, ve který je běžící pás. Nejdřív mi to zrovna moc nešlo, ale všichni říkali, že mám zachovanou citlivost tlapek a že mi to půjde. Doma jsme každej den cvičili všelijaký cviky. Na procházky mě panička nosila a narostly jí svaly. Nakonec jsem asi v dubnu začal zase chodit. Na rehabilitaci jsme chodili každý týden. Taky mě každý týden chodil někdo navštívit. Hlavně páníček Jirka, ale taky Ivanka, Matyáš i Líba a Jirka. Venku mě mrzelo, že nedoženu žádný pejsky, protože jsem chodil pomalu. Ale postupně jsem zrychlil a zkoušel i popoběhnout.
Nakonec se taky zase začaly konat nějaký akce a já jsem se pomalu vracel do normálního psího života. V půlce května jsem konečně měl sraz se svýma nejlepšíma kámošema Acorem a Dinem. Šli jsme na procházku do Hvězdy a pak do kavárny u Letohrádku. Byl jsem moc šťastnej. Můj první výlet byl o týden později do Záhornice, kde měl paničky trubačský sbor soustředění. To bylo na konci května, jenom na jeden den. První výlet s noclehem byl na začátku června. Jel jsem zase do Smržovky. Nejdřív jsem se moc bál stoupnout v kuchyni na lino, protože jsem si myslel, že se mi ten úraz stal až doma v bytě. Ale pak jsem se odvážil a postupně jsem si zvyknul. Na konci června jsem zase byl na procházce s Acorem a Dinem ve Hvězdě a byli jsme U Holečků na obědě. Ve Smržovce jsem byl ještě na konci července. To už jsem byl mnohem veselejší a lina jsem se nebál. V srpnu jsem byl s paničkou na trubačském táboře v Chlumu u Třeboně. Ale tady se mi zrovna nevedlo moc dobře, asi se mi špatně spalo na cestovním pelíšku a pak se mi špatně chodilo. No ale paničce se vedlo ještě hůř, protože na konci dostala tu nemoc covid a bylo jí moc špatně, když jsme jeli domů. Potom se ale uzdravila a domluvila další procházku s Akim a Dinem, byli jsme na Bílé hoře a cvičili jsme, já jsem taky nosil aport a přešel jsem některý překážky na psím hřišti.
Teď už se teda mám celkem dobře. Na rehabilitaci teď budeme chodit jednou za měsíc. Doma ale cvičíme každý den a panička mi taky dělá masáže. Pořád se ještě zlepšuju, zrychluju chůzi a někdy zkouším klusat. Taky umím cválat, když je důvod, třeba jídlo, fenka nebo kámoši. Už dokážu ujít i dva a půl kilometru. Tak s paničkou věříme, že to se mnou bude ještě lepší. Já jsem totiž bojovník a nikdy se nevzdávám. A moje panička taky.
