V sobotu jsme zase vyrazili s kámošema Akim a Dinem na psí pochod Kralupská ťapka. Nejdřív jsme měli jeden úkol na cvičáku – přeběhnout áčko a prolítnout tunel a na konci ulovit plyšáka. To jsem zvládnul. Potom jsme vyrazili na cestu, která byla dlouhá přes 13 kilometrů. Hned u řeky byl další úkol – nejdřív aport míčku a pak přeskoky a plížení. Plížit se musely paničky, my jsme je nesměli tahat, protože při tom plížení nesly lžíci a na ní tenisák. Potom jsme šli podle řeky směr Veltrusy. Na další kontrole jsem hledal piškoty ve čmuchacím koberečku a panička házela šipky do terče. U kempu skládaly paničky hranici ze dřeva a my jsme museli přitom zůstat odložení. V parku jsme pak museli umět běžet podle koloběžky, na který paničky objížděly stavbu zvanou pavilon, potom jsme museli umět paničky najít a taky jsme měli aportovat paničky botu. To jsem ještě nikdy nedělal, ale nechal jsem se přemluvit a botu jsem donesl. Panička měla velkou radost. Potom bylo přivolání přes území s rozptylujícími předměty, ale mě rozptýlilo už lano, které označovalo start, protože na jeho konci byl střapec a zajímavě voněl. Panička se při třetím „Ke mně“ naštvala, takže pak jsem šel rovnou k ní a jiných předmětů už jsem si nevšímal. Tím pádem jsem to splnil docela dobře, až na to počáteční váhání. Pak jsme šli zpátky do Kralup a bylo mi horko, ale nikde nebyla voda na namočení. Ještě na trase byl jeden úkol a potom už jsem začal spěchat, protože se blížil cvičák a já měl slíbenej guláš. Ale nejdřív jsme museli splnit poslední cvik, a to proskočit kruhem, nejdřív my, a pak jím musely prolézt paničky. Tak to byla fakt sranda. A pak už bylo to občerstvení a po něm vyhlášení výsledků, na kterém se ukázalo, že jsme s paničkou obsadili 10. místo z asi padesáti účastníků. Na Ťapce se mi líbilo a příští rok jdu zas.
