V sobotu jsme jeli na výlet do Kounova. Nejdřív jsme šli po poli, to jsem stávkoval, protože mi bylo teplo. Pak jsme vylezli ke kapličce, kde to vypadalo na občerstvení, protože tam bylo posezení, ale nic tam neprodávali. Dál u lesa jsem ale konečně našel několik louží, namočil jsem se, obalil bahnem a začal jsem jít rychle, skoro běžet. Tak jsme rychle šli z toho kopce zase dolů a pak takovou lesní cestou kolem všelijakých velkých kamenů, kterým se říká menhiry. Potom jsme šli po poli s červenou hlínou a došli do obce Pnětluky a odtud jsme šli zase do velikýho kopce na hrad Pravda. Zde jsem se zase domníval, že tam bude občerstvení, když tam bylo tolik lidí, a zase nic. Zas jenom moje granule a voda. To už jsme měli za sebou asi 12 kilometrů a čtyři před sebou. A už mě bolely nohy a paničku taky. Nejhorší byl poslední kopec, to jsme jsme se škrábali přímo nahoru. V lese jsme se byli podívat na nějaké řady kamenů, no mě to moc nezajímalo. A pak už zase k tý lesní kapli a hurá do auta. Hospoda žádná, pořád jsou hospody zakázaný. To teda vůbec nechápu. Takže panička koupila na pumpě bagetu, ve který bylo hodně šunky, a tu mi dala za odměnu, protože jsem ušel 16,4 kilometru s převýšením 620 metrů, což jsou ty tři kopce, jak mi panička vysvětlila. Byl to můj rekordní výkon od tý doby, co jsem měl před rokem ten úraz. Dostal jsem pochvalu, že jsem statečnej a sportovec.
