Na 1. máje jsem byl zase na Prvomájovém výstupu na Tanvaldský Špičák. Tentokrát jsme ale nešli pěšky, protože máme pořadatelské povinnosti a museli jsme dovézt na tu horu lidi. Panička říkala, že to byl větší adrenalin než jít pěšky. Před náma v tom největším kopci se totiž zaseklo auto s vozíkem s koňma, protože píchli kolo u vozíku. Taky měli prý slabé auto. Tak koně museli vystupovat a my jsme museli couvat a domlouvat se s jinýma autama a celkově to bylo drama, to jsem poznal. Chvilku to vypadalo, že se koně na nás rozjedou. Příště teda radši půjdu zase pěšky.
O víkendu jsem pak byl s paničkou na soustředění Pražského trubačského sboru. Normálně se mi tam líbí, ale tentokrát pršelo, takže se nehrálo na zahradě, ale vevnitř, a musel jsem to jejich troubení poslouchat skoro celý den. Chudáci moje psí uši. Trochu to vylepšily různé dobroty, které jsem tam snědl, ale byl jsem rád, že už jedu domů.