Dneska jsem šel na hon konečně normálně, mohl jsem slídit na volno. No, po tom půlročním marodění jsem si toho musel pořádně užít a někdy jsem trochu zapomněl, že se mám držet party. Tak jsem lítal všude možně a panička na mě dvakrát čekala. Ale vždycky jsem to stihnul do začátku další leče. Nalítal jsem asi milion kilometrů, protože jsem si užíval tu svobodu, že vůbec můžu běhat. Byl tam jeden mladej foxlík, tak jsme za srnkama jednou běželi spolu, jenomže já jsem se nakonec vrátil k paničce, protože to tam znám, a on mi nevěřil, že jdu dobře, tak že prej půjde po svý stopě zpátky, odkud jsme utekli. No a tak já jsem přišel z kopce dolů k paničce, která na mě čekala a pískala, a stál tam i ten pán foxteriéra a ten si pro něj musel zpátky. Ale nakonec jsme se vrátili všichni včas na přestávku, protože se zrovna začala opékat sekaná. To už na mě trošku padla únava, tak mi panička půjčila bundu a udělala mi pelech. Potom jsme šli ještě dvě leče, ale to už mě panička vzala radši na postroj, abych to přece jenom nepřepísknul s tím pohybem. Ulovili jsme šest kohoutů. Jsem nejšťastnější pes na světě, když můžu zase lovit.
Hon ve Studeněvsi
